Cvičení #12 (5. května -- 9. května)

Cvičení: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14.

Na tomhle cvičení začneme krátkým seznámením se s tzv. port forwardingem přes SSH.

Hlavní náplní ale bude vývoj projektů v jazyce Python ve virtuálním (izolovaném) prostředí, které lze snadno přenášet mezi jednotlivými vývojáři ve velkém softwarovém týmu. A také se podíváme, jak se programy chystají na následnou distribuci.

Všimněte si, že znalost vývoje Pythonu v izolovaném prostředí se bude hodit pro poslední domácí úkol, byť AI vám tam může hodně pomoci.

Předstartovní kontrola

Přesměrování portů přes SSH (SSH port forwarding)

Obecně platí, že služby poskytované počítačem by neměly být vystaveny na síti, aby si s nimi mohli hrát náhodní “bezpečnostní výzkumníci”. Proto je brána firewall obvykle nakonfigurována tak, aby omezovala přístup k počítači ze sítě.

Pokud má být služba poskytována pouze lokálně, je ještě jednodušší nechat ji poslouchat pouze na zařízení zpětné smyčky (loopback). Tímto způsobem k ní mohou přistupovat pouze místní uživatelé (včetně uživatelů připojených k počítači přes SSH).

Pro příklad si můžete povšimnout, že na linux.ms.mff.cuni.cz na portu 8080 poslouchá webový server. Tento webový server není dostupný, pokud se k němu pokusíte přistupovat přes linux.ms.mff.cuni.cz, ale lokální přístup k němu (při přihlášení k linux.ms.mff.cuni.cz) funguje.

you@laptop$ curl http://linux.ms.mff.cuni.cz:8080                # Fails
you@laptop$ ssh LOGIN@linux.ms.mff.cuni.cz curl --silent http://localhost:8080  # Works

Přístup k tomuto webovému serveru pomocí cURL je sice možný, ale není to uživatelsky nejpřívětivější způsob prohlížení webových stránek.

Přesměrování portů přes SSH (SSH local port forwarding)

SSH lze použít k vytvoření bezpečného tunelu, přes který je lokální port přesměrován na port přístupný ze vzdáleného stroje. V podstatě se připojíte ke zpětné smyčce na svém počítači a SSH tuto komunikaci přesměruje na vzdálený server, čímž efektivně zpřístupní vzdálený port.

Následující příkaz způsobí, že se lokální port 8888 bude chovat jako port 8080 na vzdáleném počítači. Část 127.0.0.1 odkazuje na zpětnou smyčku na vzdáleném serveru (můžete tam napsat i localhost)

ssh -L 8888:127.0.0.1:8080 -N linux.ms.mff.cuni.cz

Vždy nejprve uvedete, který lokální port chcete přesměrovat (8888), a poté cíl, jako byste se připojovali ze vzdáleného počítače (172.0.0.1:8080).

Pomocí -N je toto připojení použito pouze pro přesměrování – pro jeho ukončení použijte Ctrl-C (bez něj se ke vzdálenému počítači i přihlásíte).

Otevřete http://localhost:8888 v prohlížeči a zkontrolujte, zda vidíte stejný obsah jako při použití výše uvedeného příkazu ssh LOGIN@linux.ms.mff.cuni.cz curl http://localhost:8080.

Reverzní port forward (SSH remote/reverse port forwarding)

SSH umožňuje vytvořit také tzv. reverzní port forward.

V podstatě umožňuje otevřít spojení ze vzdáleného serveru k místnímu počítači (proti směru původního SSH spojení).

Prakticky můžete nastavit reverzní přesměrování portů například připojením se ze stolního počítače, který máte doma, na počítač v IMPAKTu/Rotundě a poté se pomocí tohoto reverzního přesměrování připojit z IMPAKTu/Rotundy zpět na svůj domácí počítač.

Tato vlastnost bude fungovat i v případě, že je váš počítač za NATem, což znemožňuje přímé připojení zvenčí.

Následující příkaz nastaví reverzní přesměrování portů tak, že připojení k portu 2222 na vzdáleném počítači bude převedeno na připojení k portu 22 (ssh) na lokálním počítači:

ssh -N -R 2222:127.0.0.1:22 u-plN.ms.mff.cuni.cz

Nejprve uvedete vzdálený port k přesměrování (2222) a poté cíl, jako byste se připojovali z lokálního stroje (127.0.0.1:22).

Při zkoušení tohoto postupu se ujistěte, že je spuštěn démon sshd (vzpomeňte si na lab 08 a příkaz systemctl), a použijte jiný port než 2222, abyste zabránili kolizím.

Abyste se mohli připojit k vašemu počítači přes tento přesměrovaný port, musíte tak učinit z laboratoře IMPAKTu/Rotundy pomocí následujícího příkazu.

ssh -p 2222 your-desktop-login@localhost

Používáme localhost, protože připojení je vázáno pouze na rozhraní loopback, nikoli na skutečný síťový adaptér dostupný na laboratorních počítačích. (Ve skutečnosti ssh umožňuje navázat port forward na veřejnou IP adresu, ale správce to často z bezpečnostních důvodů zakazuje.)

Vývoj softwaru ve virtuálním prostředí

Během předchozích cvičení jsme viděli, že doporučovaný způsob instalace aplikací (a knihoven nebo datových souborů) na Linuxu je skrze správce balíčků. Ten nainstaluje aplikaci pro všechny uživatele, umožní upgrade celého systému a celkově udržuje systém v rozumném stavu.

Nicméně, ne vždy se systémová instalace hodí. Typický příklad jsou závislosti pro konkrétní projekt. Ty se obvykle neinstalují do systému a to hlavně z následujících důvodů:

• Potřebujete různé verze závislostí pro různé projekty.
• Nechcete si pamatovat, co všechno máte odinstalovat, když na projektu přestanete pracovat.
• Potřebujete určit, kdy dojde k jejich upgradu: upgrade OS by neměl ovlivnit váš projekt.
• Verze, které potřebujete, jsou jiné, než které zná správce balíčků.
• A nebo nejsou vůbec ve správci balíčků dostupné.

Z výše uvedených důvodů je mnohem lepší vytvořit instalaci určenou pro jeden projekt, která je lépe oddělena (izolována) od zbytku systému. V tomto ohledu instalace pro uživatele (tj. někam do $HOME) nemusí poskytnout takovou míru odstínění, jakou chceme.

Tento přístup podporuje většina rozumných programovacích jazyků a obvykle je najdeme pod názvy jako virtual environment, local repository, sandbox nebo něco podobného (koncepty nejsou 1:1 ve všech jazycích a nástrojích, ale základní myšlenka je stejná).

S virtuálním prostředím (virtual environment) jsou závislosti obvykle instalovány do určeného adresáře ve vašem projektu. Tento adresář potom neverzujeme (Gitem). Překladač/interpret je pak nasměrován na tento adresář.

Instalace do jednoho adresáře nezanese váš systém. Umožní vám pracovat na více projektech s nekompatibilními závislostmi, protože jsou kompletně oddělené.

Každý vývojář si pak může prostředí vytvořit, aniž by do repozitáře přibývaly soubory, které jsou specifické pro danou distribuci nebo operační systém. Ale konfigurační soubor zajistí, že všichni budou pracovat s identickým prostředím (tj. stejné verze všech závislostí).

Také to znamená, že noví členové softwarového týmu si mohou prostředí jednoduše připravit právě s pomocí takového konfiguračního souboru.

Instalace závislostí

Uvnitř virtuálního prostředí projektu se obvykle nepoužívají obecní správci balíčků (jako DNF). Místo toho jsou závislosti instalovány správci balíčků daného programovacího jazyka.

Ty jsou obvykle platformově nezávislé a používají vlastní repozitáře. Tyto repozitáře pak obsahují jen knihovny pro daný programovací jazyk. Opět může být těchto repozitářů více a je na vývojářích, jak si vše nastaví

V našem případě budeme vždy instalovat jen do adresářů virtuálního prostředí a do systému jako takového zasahovat nebudeme.

Python Package Index (PyPI)

Zbytek textu se bude zabývat Pythoními nástroji. Podobné nástroje jsou ale dostupné i pro další jazyky: věříme, že ukázky nad Pythonem jsou dostačující pro demonstraci principů v praxi.

Python má repozitář zvaný Python Package Index (PyPI), kde kdokoliv může zveřejnit své Pythonovské knihovny či programy.

Repozitář je možné používat buď skrz webový prohlížeč, nebo přes klienta na příkazové řádce, který se jmenuje pip.

pip se chová podobně jako DNF. Můžete s ním instalovat, upgradovat nebo odinstalovávat Pythoní moduly.

Obvyklý průběh práce

Zatímco konkrétní nástroje se liší podle programovacího jazyka, základní kroky pro vývoj projektu uvnitř virtuálního prostředí jsou v podstatě vždy stejné.

1. Vývojář naklonuje projekt (třeba z Gitového repozitáře).
2. Virtuální prostředí (sandbox) je inicializováno. To obvykle znamená vytvoření nového adresáře s čistým prostředím pro daný jazyk.
3. Virtuální prostředí musí být aktivováno. Obvykle virtuální prostředí musí změnit $PATH (nebo nějaký podobný ekvivalent, který je používán pro hledání knihoven a modulů), takže vývojář musí provést source (nebo .) nějakého aktivačního skriptu, aby byly změněny příslušné proměnné.
4. Potom může vývojář nainstalovat závislosti. Obvykle jsou uloženy v souboru, který lze přímo předat správci balíčků (daného programovacího jazyka).
5. Teprve teď může vývojář začít na projektu pracovat. Projekt je kompletně izolován, odstraněním adresáře s virtuálním prostředím odstraníme i veškeré stopy po instalovaných balíčcích.

Každodenní práce pak zahrnuje jen krok č. 3 (nějaký způsob aktivace) a krok 5 (vlastní vývoj).

Poznamenejme, že aktivace virtuálního prostředí obvykle odstraní přístup ke globálně (systémově) nainstalovaným knihovnám. Uvnitř virtuálního prostředí vývojář začíná s čistým štítem: jen s holým překladačem. To je ale velmi rozumné rozhodnutí: zajistí, že libovolná systémová instalace neovlivní nastavení projektu.

Jinými slovy to zlepší opakovatelnost (reproducibility) celého nastavení. Také to znamená, že vývojář musí uvést každou závislost do konfiguračního souboru. I pokud je to závislost, která je obvykle vždy nainstalovaná.

Virtuální prostředí pro Python (také známé jako virtualenv nebo venv)

Abychom si mohli bezpečně vyzkoušet instalaci balíčků Pythonu, nastavíme nejprve virtuální prostředí pro náš projekt. Python má naštěstí vestavěnou podporu pro vytvoření virtuálního prostředí.

Ukážeme si to na následujícím příkladu:

#!/usr/bin/env python3

import argparse
import shutil
import sys

import fs

class FsCatException(Exception):
    pass

def fs_cat(filesystem, filename, target):
    try:
        with fs.open_fs(filesystem) as my_fs:
            try:
                with my_fs.open(filename, 'rb') as my_file:
                    shutil.copyfileobj(my_file, target)
            except fs.errors.FileExpected as e:
                raise FsCatException(f"{filename} on {filesystem} is not a regular file") from e
            except fs.errors.ResourceNotFound as e:
                raise FsCatException(f"{filename} does not exist on {filesystem}") from e
    except Exception as e:
        if isinstance(e, FsCatException):
            raise e
        raise FsCatException(f"unable to read {filesystem}, perhaps misspelled path or protocol ({e})?") from e


def main():
    args = argparse.ArgumentParser(description='Filesystem cat')
    args.add_argument(
        'filesystem',
        nargs=1,
        metavar='FILESYSTEM',
        help='Filesystem specification, e.g. tar://path/to/file.tar'
    )
    args.add_argument(
        'filename',
        nargs=1,
        metavar='FILENAME',
        help='File path on FILESYSTEM, e.g. /README.md'
    )

    config = args.parse_args()

    try:
        fs_cat(config.filesystem[0], config.filename[0], sys.stdout.buffer)
    except FsCatException as e:
        print(f"Fatal: {e}", file=sys.stderr)
        sys.exit(1)

if __name__ == "__main__":
    main()

Uložte tento kód do souboru fscat.py a nastavte mu spustitelný bit. Všimněte si, že fs.open_fs dokáže otevírat různé souborové systémy a přistupovat k souborům v nich, jako byste použili vestavěný pythonovský open.

V našem programu zadáme cestu k souborovému systému a souboru (z tohoto filesystému), který má být vypsán na obrazovku (odtud název fscat, protože simuluje cat uvnitř jiného souborového systému).

Zkuste spustit program fscat.py.

Pokud nemáte v systému nainstalovaný balíček python3-fs, mělo by dojít k chybě ModuleNotFoundError: No module named 'fs'. Je pravděpodobné, že tento modul nainstalovaný nemáte.

Pokud jste již nainstalovali python3-fs, odinstalujte jej a zkuste to znovu (jen pro tuto ukázku). Ale dvakrát zkontrolujte, zda byste neodstranili nějaký jiný program, který jej může vyžadovat.

Nyní bychom mohli nainstalovat python3-fs pomocí DNF, ale již jsme vysvětlili, proč to není dobrý nápad. Mohli bychom jej také nainstalovat globálně pomocí pip, ale ani to není nejlepší postup.

Místo toho pro něj vytvoříme nové virtuální prostředí.

python3 -m venv my-venv

Výše uvedený příkaz vytvoří nový adresář my-venv, který obsahuje čistou instalaci Pythonu. Neváhejte a prozkoumejte obsah tohoto adresáře.

Nyní je třeba toto prostředí aktivovat.

source my-venv/bin/activate

Váš prompt by se měl změnit: nyní začíná (my-venv).

Spuštění souboru fscat.py přesto skončí s chybou ModuleNotFoundError.

Nyní nainstalujeme závislost:

pip install fs

To bude chvíli trvat, protože Python bude stahovat také tranzitivní závislosti této knihovny (tedy zavislosti závislostí atd.). Po dokončení instalace spusťte znovu soubor fscat.py.

Tentokrát by to mělo fungovat.

./fscat.py

Dobře, vypsalo to chybovou zprávu o požadovaných argumentech. Stáhněte si tento archív a spusťte skript následujícím způsobem:

./fscat.py tar://test.tar.gz testdir/test.txt

Měl by vypsat Test string, protože je schopen pracovat i s tar archívy jako se souborovými systémy a vypsat na nich soubory (ověřte, zda je soubor skutečně k dispozici, buď pomocí atool, MC, nebo přímo pomocí tar).

Jakmile jsme s vývojem hotovi, můžeme prostředí deaktivovat voláním deactivate (tentokrát bez použití source).

Spuštění souboru fscat.py mimo prostředí opět skončí chybou ModuleNotFoundError.

python3 -c 'import sys; print(sys.path)'

Instalace balíčků specifických pro Python pomocí pip

Jedno použití pipu v praxi jsme si již ukázali, ale pip toho umí mnohem více. Pěkný přehled všech možností pipu najdete v článku Using Python’s pip to Manage Your Projects' Dependencies.

Zde uvádíme stručný přehled nejdůležitějších pojmů a příkazů.

Ve výchozím nastavení pip install prohledává registr balíčků PyPI, aby nainstaloval balíček zadaný na příkazovém řádku. Nebyli bychom daleko od pravdy, kdybychom řekli, že všechny balíčky uvnitř tohoto registru jsou jen archivované adresáře, které obsahují předepsaným způsobem uspořádaný zdrojový kód v jazyce Python.

Pokud chcete tento výchozí registr balíčků změnit, můžete použít argument --index-url.

V další části se naučíme, jak z adresáře s kódem vytvořit správný balíček Pythonu. Za předpokladu, že jsme to již udělali, můžeme tento balíček nainstalovat přímo (bez archivace/balení) příkazem pip install /path/to/python_package.

Představte si například situaci, kdy máte zájem o open-source balíček třetí strany. Tento balíček je k dispozici ve vzdáleném repozitáři git (typicky na GitHubu nebo GitLabu), ale NENÍ zabalen a zveřejněn v PyPI. Můžete jednoduše klonovat repozitář a spustit pip install .. Díky pip VCS Support se také můžete fázi klonování vyhnout a balíček nainstalovat přímo pomocí:

pip install git+https://git.example.com/MyProject

Chcete-li aktualizovat konkrétní balíček, spusťte příkaz pip install --upgrade [packages].

Nakonec pro odstranění balíčku spustíte pip uninstall [packages].

Verzování závislostí

Možná jste už slyšeli o sémantickém verzování. Python používá víceméně kompatibilní verzování, které je popsáno v PEP 440 – Version Identification and Dependency Specification.

Při instalaci závislostí z registru balíčků můžete tuto verzi zadat.

pkgname          # latest version
pkgname == 4.2   # specific version
pkgname >= 4.2   # minimal version
pkgname ~= 4.2   # equivalent to >= 4.2, == 4.*

Pravdou je, že specifikátor verze se skládá z řady klauzulí o verzi oddělených čárkami. Proto můžete zadat:

pkgname >= 1.0, != 1.3.4.*, < 2.0

Někdy je užitečné uložit seznam všech aktuálně nainstalovaných balíčků (včetně tranzitivních závislostí). Například jste si nedávno všimli nové chyby ve svém projektu a rádi byste si uchovali přesné verze aktuálně nainstalovaných závislostí, aby váš spolupracovník mohl chybu zreprodukovat.

Za tímto účelem je možné použít pip freeze a vytvořit seznam, který nastaví konkrétní verze a zajistí tak stejné prostředí pro každého vývojáře.

Doporučujeme je uložit do souboru requirements.txt.

# Generating requirements file
pip freeze > requirements.txt

# Installing package from it
pip install -r requirements.txt

Balení Pythoních projektů

Řekněme, že jste přišli na super skvělý algoritmus a chcete obohatit svět tím, že se o něj podělíte. Oficiální dokumentace Pythonu nabízí návod krok za krokem, jak toho dosáhnout.

Struktura adresáře balíčků Pythonu

Úplně prvním krokem, než můžete projekt publikovat, je jeho transformace do správného balíčku Pythonu. Musíme vytvořit soubory pyproject.toml a setup.cfg. Tyto soubory obsahují informace o projektu, seznam závislostí a také informace pro instalaci projektu.

V repozitáři fscat najdete balíček Pythonu se stejnou funkčností, jakou má náš předchozí skript fscat.py.

Prosím, podívejte se na adresářovou strukturu a obsah souboru setup.cfg. Nápověda.

Zkuste si tento balíček (s pomocí podpory VCS) následujícím příkazem nainstalovat:

pip install git+http://gitlab.mff.cuni.cz/teaching/nswi177/2025/common/fscat.git

Možná jste si všimli, že soubor setup.cfg obsahuje sekci [options.entry_points]. Tato sekce určuje, jaké skripty váš projekt aktuálně obsahuje. Všimněte si, že po spuštění výše uvedeného příkazu můžete spustit příkaz fscat přímo. Pip pro vás vytvořil obalovací skript a přidal jej do $PATH virtuálního prostředí.

fscat tar://tests/test.tar.gz testdir/test.txt

Nyní balíček odinstalujte pomocí:

pip uninstall matfyz-nswi177-fscat

Naklonujte repozitář do místního počítače a vstupte do jeho adresáře. Nyní spusťte:

pip install -e .

pip install -e vytvoří editovatelnou instalaci pro snadné ladění. Namísto kopírování vašeho kódu do virtuálního prostředí nainstaluje pouze věc podobnou symlinku (ve skutečnosti soubor fscat.egg-link, který má podobný účinek na mechanismus Pythonu pro vyhledávání modulů) odkazující na adresář s vašimi zdrojovými soubory.

Sestavení Pythoního balíčku

python3 -m build

$ file dist/matfyz_nswi177_fscat-0.0.1-py3-none-any.whl
dist/matfyz_nswi177_fscat-0.0.1-py3-none-any.whl: Zip archive data, at least v2.0 to extract, compression method=deflate

$ unzip -l dist/matfyz_nswi177_fscat-0.0.1-py3-none-any.whl
Archive:  dist/matfyz_nswi177_fscat-0.0.1-py3-none-any.whl
  Length      Date    Time    Name
---------  ---------- -----   ----
       51  2024-04-24 10:48   fscat/__init__.py
      837  2024-04-24 10:48   fscat/fscat.py
      777  2024-04-24 10:48   fscat/main.py
     1075  2024-04-24 10:53   matfyz_nswi177_fscat-0.0.1.dist-info/LICENSE
     1173  2024-04-24 10:53   matfyz_nswi177_fscat-0.0.1.dist-info/METADATA
       92  2024-04-24 10:53   matfyz_nswi177_fscat-0.0.1.dist-info/WHEEL
       42  2024-04-24 10:53   matfyz_nswi177_fscat-0.0.1.dist-info/entry_points.txt
        6  2024-04-24 10:53   matfyz_nswi177_fscat-0.0.1.dist-info/top_level.txt
      769  2024-04-24 10:53   matfyz_nswi177_fscat-0.0.1.dist-info/RECORD
---------                     -------
     4822                     9 files

Publikování Pythoního balíčku

Pokud si myslíte, že by balíček mohl být užitečný i pro další lidi, můžete jej zveřejnit v Python Package Index. To se obvykle provádí pomocí nástroje twine. Přesný postup je popsán na stránce Uploading the distribution archives.

Nástroje vyšší úrovně

Na pip a virtualenv můžeme pohlížet jako na nízkoúrovňové nástroje. Existují však i nástroje, které oba tyto nástroje kombinují a přinášejí větší komfort při správě balíčků. V jazyce Python existují přinejmenším dvě oblíbené možnosti, a to Poetry a Pipenv.

Interně tyto nástroje používají pip a venv, takže stále můžete mít nezávislé pracovní prostory a také možnost nainstalovat konkrétní balíček z Python Package Index (PyPI).

Úplné představení těchto nástrojů je mimo rámec tohoto kurzu. Obecně se řídí stejnými principy, ale přidávají některé funkce navíc, které je hezké mít. Ve stručnosti lze uvést tyto hlavní rozdíly:

• Mohou zmrazit určité verze závislostí, takže se projekt sestaví na všech počítačích stejně (pomocí souboru poetry.lock).
• Balíčky lze odstranit spolu s jejich závislostmi.
• Inicializace nového projektu je jednodušší.

Ostatní jazyky

Ostatní jazyky mají vlastní nástroje s podobnými funkcemi:

• Ruby má bundler.
• Julia má Pkg.
• Rust má cargo.
• JavaScript má npm.
• …

Úlohy k ověření vašich znalostí

Očekáváme, že následující úlohy vyřešíte ještě před příchodem na cvičení, takže se budeme moci o vašich řešeních na cvičení pobavit.

./romandate.py
XXIV.IV.MMXXV
./romandate.py 2021-01-01
I.I.MMXXI
./romandate.py 40 years ago
XXIV.IV.MCMLXXXV

Učební výstupy a kontrola po cvičení

Tato část podává zhuštěný souhrn základních konceptů a dovedností, které byste měli umět vysvětlit a/nebo použít po každém cvičení. Také obsahují absolutní minimum, které je potřebné pro pochopení navazujících cvičení (a dalších předmětů).

Znalosti konceptů

Znalost konceptů znamená, že rozumíte významu a kontextu daného tématu a jste schopni témata zasadit do většího rámce. Takže, jste schopni …

• vysvětlit rozdíl mezi (normálním) přesměrováním SSH portu a tzv. reverzním přesměrováním

• vysvětlit, co jsou požadavky (závislosti na knihovnách)

• vysvětlit základy sémantického verzování

• vysvětlit, jaké jsou výhody a nevýhody instalace závislostí pro celý systém vůči jejich instalaci ve virtuálním prostředí

• poskytnout vysokoúrovňový přehled virtuálních prostředí

• vysvětlit výhody a nevýhody uvedení tranzitivních závislostí ve srovnání s uvedením jen přímých

• vysvětlit výhody a nevýhody uvedení přesné verze nebo jen minimální

Praktické dovednosti

Praktické dovednosti se obvykle týkají použití daných programů pro vyřešení různých úloh. Takže, dokážete …

• použít přesměrování portu SSH pro přístup ke službě dostupné na vzdáleném zařízení loopback

• použít reverzní předávání portů SSH pro připojení k počítači za NATem

• vytvořit nové virtuální prostředí (pro Python) pomocí python3 -m venv

• aktivovat a deaktivovat virtuální prostředí

• nainstalovat závislosti projektu do virtuálního prostředí pomocí pip

• vyvíjet program uvnitř virtuálního prostředí (s projektem používajícím setup.cfg a pyproject.toml)

• nainstalovat projekt, který používá setup.cfg

• volitelné: připravit projekt Pythonu pro instalaci

.
├── LICENSE
├── pyproject.toml
├── README.md
├── requirements_test.txt
├── requirements.txt
├── setup.cfg
├── src
│   └── fscat
│       ├── fscat.py
│       ├── __init__.py
│       └── main.py
└── tests
    ├── base.bats
    ├── test_fscat.py
    └── test.tar.gz

.
├── LICENSE
├── pyproject.toml
├── README.md
├── requirements_test.txt
├── requirements.txt
├── setup.cfg
├── src
│   └── fscat
│       ├── fscat.py
│       ├── __init__.py
│       └── main.py
└── tests
    ├── base.bats
    ├── test_fscat.py
    └── test.tar.gz